Minulý čtvrtek dne 24.11.2011 proběhla se třídami 3A i 3B v Hradci Králové jednodenní exkurze, náplní byla především návštěva Vazební věznice Hradec Králové a dále prohlídka malé vodní elektrárny Hučák na povodí Labe, spolu s informačním centrem ČEZ o obnovitelných zdrojích energie.
Obě třídy se seskupily pár minut před osmou hodinou ranní na nádraží v Rychnově nad Kněžnou a odtud cestovaly na společnou jízdenku až do stanice Hradec Králové Slezské Předměstí. Vlastní návštěva Hradce započala krátkým přesunem k věznici, která je nedaleko zastávky.
Po bezpečnostní osobní prohlídce, odebrání batohů se svačinou, mobilů a jiných věcí jsme byli vpuštěni do nitra vězení a odvedeni do konferenční místnosti narychlo zbudované ze skromné posilovny dozorců. Celý proces mi tak trochu připomínal letištní terminál, každopádně vynutil si u nás požadovaný respekt. Následoval více než hodinový výklad od pana zástupce ředitele vazební věznice o chodu vězení, režimu dne vězňů a o procesech přijímání nového vězně. Celý tento „poutavý“ (zasvěcení vědí) program byl zakončen návštěvou prázdné cely pro celkové dokreslení podmínek trestance ve vězení.
Po prohlídce věznice následoval v době oběda asi hodinový rozchod, na nějž ihned navazovala návštěva malé vodní elektrárny Hučák, ke které jsme to měli opět pár kroků pěšky. Tam nám byl promítnut v úvodu asi dvacetiminutový film o povodí Labe a všech jeho elektrárnách, mezi něž se řadí i Hučák, zásobící elektrickým proudem i část domácností v Hradci Králové. Samotná návštěva vnitřních prostor elektrárny byla naproti prostorům vězení pro oko začínajícího strojaře požitkem. Se stavbou elektrárny se započalo už v roce 1909, původní je zde téměř vše, genialita našich předků je tu přímo hmatatelná. Malou vodní elektrárnu vlastní ČEZ, který zde postavil i informační centrum o obnovitelných zdrojích energie. Na celé expozici určitě zaujme to, že návštěvníci se předmětů mohou dotýkat a všechno připomíná spíše takovou technickou hernu, daná problematika o ekoenergii se tak rázem stává snadno pochopitelnou.
Naše exkurze skončila v odpoledních hodinách návratem do města Rychnov nad Kněžnou vlakem z hradeckého hlavního nádraží. Určitě se nenajde v našem kolektivu nikdo, koho tento výlet neoslovil a výchovně mu odstrašujícím způsobem neukázal, kde v případě jednání proti zákonu může skončit. Závěrem bych rád poděkoval za realizaci výletu třídním učitelkám Veronice Prilové a Jiřině Petruželkové.